Původ cibule není jistě prokázán, ale je o ní zmínka například v Bibli nebo ve starověkých knihách z Číny a Indie. Její pěstování zvládne i začátečník. Můžou se použít semena, nebo sazečka, pokud chceme větší a rychlejší sklizeň. Cibule se pěstuje několik druhů v barevných variantách. Pro pěstování je potřeba lehká písčitá půda a hodně slunce. V delším suchém období je nutné ji zalévat, ale ne přehnaně. Pro dobrou úrodu musí být záhony vzdušné a bez plevele, jinak začne cibule zahnívat. Během růstu můžeme při vaření používat zelenou nať, a to jak syrovou, tak třeba do polévek. Je jemná a aromatická.
Pokud chceme naložit cibulky do sladkokyselého nálevu jako delikatesu a přílohu k jídlu, stačí nám cibule menší velikosti pěstovaná ze semínek a sklidíme ji, když naroste do požadované velikosti.
Cibuly na uskladnění sklízíme v období, kdy ji začne polehávat nať a pokud možno v suchých a teplých dnech. Sušíme i s natí v tenké vrstvě například na vzdušné půdě, nebo ve svazcích pod střechou domu. Po usušení natě můžeme z jednotlivých kusů uplést cop nebo věnec, což velice dobře vypadá, nebo jednotlivé kusy zbavíme natě a uložíme do tmavé komory. Dobře usušená cibule vydrží až do jara následujícího roku.
V kuchyni se používá cibule v syrovém stavu jako příloha k masu a uzeninám nebo do salátu. Vaříme ji třeba v polévkách a pokud ji necháme i slupku, dodá vývaru zlatou barvu. Osmažená na oleji nebo sádle tvoří základ pro řadu masových a luštěninových pokrmů.
Cibule je používaná v lidovém léčitelství. Je velice prospěšná pro trávení, doporučuje se konzumovat při poruchách zažívání a při zácpě. Má dobrý vliv na vysoký krevní tlak a hladinu cukru v těle. Při nachlazení, chřipce se doporučuje pít šťáva z cibule spolu se zázvorovým čajem a medem. Při zánětu v dutině ústní je přírodním kloktadlem, které dezinfikuje a působí antibakteriálně.
Pokud je cibule v čerstvé formě ke konzumaci moc ostrá, může se do pomazánek, salátů a příloh použít Šalotka, která je jemnější a ze semínek se už běžně pěstuje i na našich záhonech.