„Twitter. Místo všeho dění.” Tak zní hlavní motto této sociální sítě. Byla založena v roce 2006 a od té doby její popularita stoupá. Během několika let pohltila v podstatě celý svět. Známé osobnosti zábavního průmyslu, sportovce, politiky, publicisté a běžní lidé, co chtějí své myšlenky sdílet veřejně. V maximálním počtu 240 znaků pro tweet dostává uživatel prostor vyjádřit se. Tento koncept však Česko, v porovnání se světem, poměrně minul. Pokud vás i přesto tato platforma zaujala a plánujete se registrovat, nebo jste se již registrovali, ale odradilo vás, že zde nenajdete své známé stejně jako na Facebooku a Instagramu, je tu stále několik lákadel, které na českém Twitteru stojí za to sledovat.
· Nejaktuálnější informace. Rychle a přehledně. Cokoliv se stane na druhé straně světa začnou uživatelé retweetovat, díky čemuž se zpráva objeví během několika málo minut i na vaší zdi.
· Téměř všechny známé zahraniční osobnosti dnes tuto síť užívají. Dozvíte se o jejich nejnovější práci, ale také se k nim dostanete blíže skrze myšlenky, které zde sdílí.
· Politika z první ruky. Přední čeští politici z větší části Twitter mají, můžete tak sledovat jejich vyjádření nezkreslená médii. Jiří Ovčáček, Andrej Babiš, Miroslav Kalousek, ti všichni se na svém profilu rádi vyjadřují k všemožným tématům.
· Na Twitteru je zábava. Od účtu sdílejících poezii, přes nekorektní humor až po profily vyhledávající tweety vykradené od ostatních. Bonusem je vlákno s diskuzí pod každým příspěvkem.
Twitter je zkrátka planeta. Je to ostrov žijící si svým vlastním životem, na kterém člověk najde zpravodajství a věcné diskuze, zároveň ale překypuje bizarnostmi. Novináři pod příspěvkem Jiřího Ovčáčka diskutující o nejlepších indických restauracích v Praze, postarší pánové, z nichž si mládež dělá srandu, falešný účet ruského velvyslanectví, jehož tweety zní tak bizarně, že jim člověk občas i uvěří. Zkrátka mix všeho, co si člověk jen dovede představit. Stále je to ale, na rozdíl od dalších sociálních sítích, obohacující – člověk je neustále v obraze.
